Podlahové vytápění se stalo snem některých dobrodruhů, kteří se do tohoto řešení topné soustavy pustili již před mnoha lety. Za socialismu a v devadesátých letech neexistovala prakticky jiná možnost, jak upevnit topné potrubí v podlaze, než jej zalít betonem. Tímto způsobem topení fungovalo spolehlivě, ovšem pokud se někde vyskytla závada a potrubí prasklo, bylo nutné vstoupit do obýváku s pneumatickým kladivem, a to byl také důvod, proč se tomuto řešení mnoho lidí raději vyhnulo. Dnes se na to jde jinak, beton nahradil suchý systém pokládky, založený na systémových deskách z vysokohustotního polystyrenu.
Desky jsou opatřené drážkami pro uložení topných hadic a jakmile je zapojíte do rozdělovače na podlahové topení a rozdělovač připojíte ke zdroji tepla, máte v podstatě hotovo. Pak už stačí pouze desky přikrýt pochozími deskami sádro nebo cemento-vláknitými a na ně položit vhodnou podlahovou krytinu. V případě závady se snadno podlahová krytina odebere (například koberec nebo plovoucí laminátová podlaha), cemento-vláknité desky se nadzvednou a vymění vadné potrubí, a řešení závady je rychlé i bez nutnosti demoličních prací.
Hlavní výhodou podlahového vytápění je rovnoměrně rozložené teplo v obytném prostoru, na rozdíl od radiátorů nepotřebujete místnosti přetápět kvůli tomu, že máte chladno od nohou. U podlahového topení stačí topit na teplotu nižší i o několik stupňů Celsia. Navíc máte velmi příjemné teplo na bosá chodidla, a to je významný benefit. Jakmile k vám pozvete návštěvu, co podlahové topení nikdy doma neměla, možná se přistihnete, jak si užíváte teplo na chodidla a třeba svléknete i ponožky, aby ten dojem nebyl ničím rušen a byl intenzivnější. Svým způsobem to připomíná chůzi naboso v letním období venku v přírodě, což je pro lidský organismus velmi zdraví prospěšné.
