Hodně lidí říká, že na domov nic nemá. Že na pořádný, krásný a teplý domov plný lásky nikdo a nic nemá. Abych se přiznala, tak já tomuhle dávám za pravdu. Myslím si, že je hodně lidí, kteří mají domov takový, že se tam třeba ani netěší. A to hlavně takoví lidé, kteří třeba nemají finance na nějaké zútulnění domova. Anebo že tam jsou sami. Znám opravdu hodně lidí, kteří žijí sami, někomu chce to, ale líbí. Někdo má rád, když je sám a má takový příjemný domov, že mu to vyhovuje. Jsou tady potom také lidé, kteří žijí sami, ale vůbec by si toho tak nepřáli. Třeba byli zklamaní z nějakého vztahu anebo z manželství, a tak už nedají dopustit na to, aby raději byli sami, ale i tak vnitřně touží po někom, koho by měli rádi nebo s kým by usínali.
A s kým by se probouzeli. Abych se přiznala, tak i tohle je můj případ. Já zatím žiji stále. Neříkám, že bych nikoho nechtěla, protože zase nechci být zklamaná od muže. Aby mě muž nějaký zradil. Povím vám, že je to potom opravdu hodně bolestivé. Chtěla jsem zažít lásku, jenomže tahle láska bolela. S partnerem jsme bydleli v jednom domově, bydleli jsme spolu asi po roce vztahu. Musím říct, že začátky byly opravdu nádherné. Ani nemusím říkat, že každý začátek nějakého vztahu anebo nového bydlení je krásný. Jenomže později jsem zjistila, že mě partner podvádí. Snažila jsem se nedat to na mě znát.
Chtěla jsem stále žít s mým partnerem. Měli jsme domov plný lásky. Tedy alespoň takhle jsem si to myslela, že máme domov plný lásky. Možná ano. Ale bylo to jenom z mé strany. Když jsem se dozvěděla, že mě partner už podvedl podruhé, tak jsem zpozorněla. Myslela jsem si, že jedna nevěra byla jenom takový omyl. Třeba že se jenom někde opil a stalo se tohle neštěstí. Jenomže moje kamarádka mi řekla, že můj partner má dlouholetý vztah. Dlouholetý milenecký vztah, a tak tohle mě vadilo. Raději jsem odešla z domova a našla jsem si svůj vlastní podnájem.
